Český skauting

Myšlenku skautingu přinesl do českých zemí na počátku dvacátého století profesor žižkovského reálného gymnázia Antonín Benjamín Svojsík (5.9.1876 - 17.9.1938) - 35-letý tělocvikář. Z přípisu rakousko-uherského ministerstva vnitra se dozvídá o skautingu Badena-Powella a v létě 1911 se vydává do Anglie, aby poznal z vlastní zkušenosti, co je to ten skauting. Táboří s anglickými skauty, poznává jejich program, jejich ideje.

Poznal skauting v jeho domovině a aby poznal, jak vypadá táž věc na cizí půdě, zajel si na zpáteční cestě do Švédska, Belgie, Dánska a všude vidí, že skauting prospívá a že všude výchova k přírodě a hry mají velký význam ve výchově mládeže. Poznal, že skauting je výchovný systém, který marně hledali různí vychovatelští reformátoři.

Po návratu do vlasti strávil Svojsík zbytek prázdnin v chatě, kterou si sám zhotovil z větví a březové kůry pod hradem Lipnicí na Českomoravské vrchovině. Žil zde první skautský tábor se dvěma studenty a čtyřmi venkovskými chlapci. Bylo to místo zrození československého skautingu. V této zálesácké chatě překládal se svým švagrem A. Stránským knihu "Scouting for Boys" a dozrály zde myšlenky, které pak byly vůdčími ideami našeho skautingu. Svojsík vzal za základ skautingu Badena-Powella, dobré stránky Setonova woodcraftu a přidal české prvky. Dne 1. února 1912 vychází první český spisek o skautech "Český skaut" a téhož roku vychází kniha "Základy junáctví". Do této knihy přispěli uznávané osobnosti tehdejší doby (prof. Masaryk příspěvek slíbil, ale nedodal). Lékaři zde obhajují užitečnost spaní na čerstvém vzduchu. Je třeba si uvědomit, že v té době se věřilo, že noční vzduch je otrávený atd. Pořádá se první kurz pro činovníky.

O prázdninách roku 1912 táboří pod hradem Lipnicí pražský oddíl skautů vedený prof. Svojsíkem. Má třináct členů a na tábor putuje pěšky čtyři dny. Tábor se zdařil a ti, kteří pochybovali, byli umlčeni. V letech 1916, 1917 zde s br. Svojsíkem tábořil i Jiří Wolker.

Hledalo se jméno pro české skauty, měli být Chodové, mandíci, ale zvítězil návrh Františka Bílého "Junák".

Přes určité potíže a nepřátelství, často i osobní, se Svojsíkův skauting šíří po celé vlasti. Roku 1913 se v Praze nalézá 19 oddílů, které toho roku samostatně táboří. V září roku 1913 pořádá Svojsík první veřejný tábor (ukázkový) na Císařském ostrově s podsadami a skautskou kuchyní. Hnutí rostlo a bylo nutno jeho organizaci rozšířit a někam jej včlenit. Skautský odbor byl včleněn k "Svazu spolku pro tělesnou výchovu", samostatný spolek "Junák - český skaut" byl ustaven na valné hromadě 15. června 1914 (tedy třináct dní před výstřely v Sarajevu, které ukončily život následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este, díky čemuž vypukla první světová válka). Poté, co nastala, skautští vůdci hojně odcházejí na vojnu. Ale skauting nezaniká. Skauti pracují ve prospěch Červeného kříže, pracují ve prospěch exilových představitelů našeho národního odboje. Mnozí z nich umírají daleko od vlasti. 28. října se skauti - junáci dávají zcela do služeb národních výborů - národní vlády. Vzniká skautská pošta, skauti pracují jako pořadatelé, členové ozbrojených složek nové československé vlády. Také první poštovní známky, jaké náš samostatný stát měl, nesly nápis Pošta českých skautů ve službách národní vlády. Proti Svojsíkovi vystupují hojně jeho nepřátelé a zároveň vzniká mnoho různých skautských frakcí (emigrantské skautské organizace, DTJ skauti, Baden-Powellovi skauti atd.). V červnu 1919 se zakládá Svaz junáků - skautů RČS a br. Svojsík se stává jeho náčelníkem. Tímto boje neskončily a opět se bojovalo proti různým zájmům. Roku 1922 se stává Svaz vítězem.

Téhož roku se pořádají jubilejní slavnosti na Císařském ostrově. Před deseti lety měl Svaz 14 Junáků, roku 1922 760 oddílů s 19 600 členy. Léta zdárné práce pokračují a roku 1931 se konají v Praze "Tábory slovanských skautů" s 15 000 účastníky, z toho bylo 3 000 cizinců. (Na tuto událost navazoval letošní mezinárodní skautský tábor v Praze Fénix).

Od roku 1934, kdy ukázal německý fašismus svoji nebezpečnou tvář, se skauti zapojují do posílení obranyschopnosti státu a v organizaci je kladen důraz na branné prvky výchovy.

Dne 17. září 1938 umírá v 09,00 hod dopoledne A. B. Svojsík po krátké, zákeřné nemoci ve věku 62 let.

V říjnu 1938 nastupují skauti do služby vlasti a slouží jí dle svého slibu. Více než tisíc příslušníků organizace Junák (vznikla 22.1.1939 spojením všech skautských organizací v ČSR, náčelníkem se stal br. Bohuslav Řehák, v září 1939 na jeho místo nastupuje dr. Rudolf Plajner) umírá na bojištích druhé světové války - ať u Al Alameinu, Dunkereque, či u Stalingradu.

Po osvobození v roce 1945 nastává dosud největší rozmach junácké organizace u nás a počet členů je větší než 200 000. Skauti pomáhají při obnově republiky a zapojují se všude tam, kde je toho třeba. Byla to doba všeobecného národního nadšení, doba, která měla zalíbení ve slavnostních pochodech a průvodech, doba, která byla plná snahy o všenárodní společenství. Mládež byla vyprahlá po vynucené šestileté nečinnosti, což bylo zajisté jednou z hlavních příčin takového počtu členů. Naše delegace se účastní Jamboree míru ve Francii (1947), kde slaví triumfy.

Politická situace v našem státě však není kolem roku 1947 příznivá. Na Junáka je vyvíjen tlak, aby se stal členem SČM. Rozpory se objevují i ve vedení Junáka. Vše měl rozhodnout II. Junácký sněm ve Zlíně, ale uskutečnění zabránily únorové události 1948. Ústředí Junáka je obsazeno členy tzv. Akčního výboru Junáka a řádně zvolenému náčelnictvu v čele s Rudolfem Plajnerem a Vlastou Koseovou je znemožněno vykonávat svoje funkce. Mnoho skautských činovníků se i bez řádného soudu dostává do vězení, kde tráví řadu let. V roce 1950 zaniká oficiálně organizace a hnutí se stahuje do ilegality.

Prvotní příčinou vystoupení skautů na veřejnosti poprvé po dvaceti letech byl pohřeb br. Bohuslava Řeháka 3. ledna 1968 ve Strašnickém krematoriu, kde po dvaceti letech zazněla veřejně za účasti mnoha skautů a skautek junácká hymna a večerka. V návaznosti na "Pražské jaro" se schází 29.3.1968 v pražském sále "Domovina" junáčtí činovníci a ustavuje se přípravný výbor Junáka. Skautské hnutí se začíná rychle rozvíjet po celém území ČSSR. Konec nadějím čs. skautingu učinil vstup vojsk pěti států Varšavské smlouvy, který přerušil rozvoj "socialismu s lidskou tváří".

V listopadu 1968 se schází III. junácký sněm v Praze a z jeho jednání je patrný nástup normalizačního procesu, který byl završen protiprávním ukončením činnosti Ústřední rady Junáka ke dni 20.10.1970.

Některé oddíly Junáka přešly do oddílů TOM, Svazarmu, atd., jiné byly nuceny přejít do PO SSM. Přes tuto skutečnost prokázalo junáctví svoji vnitřní sílu, protože se skauting v ilegalitě prováděl dál. Po listopadových událostech 1989 se dne 2.12.1989 schází v Městské knihovně v Praze ustavující schůze přípravného výboru skautské organizace Český Junák - svaz skautů a skautek. Opět nastává renesance skautingu v Československu a toto dále pokračuje IV. sněmem v květnu 1990. Téhož roku byl Československý skauting znovu přijat do WOSM. Na konci roku 1992 zaniká ČSFR a s ní i Československý skauting. Název naší organizace byl VII. mimořádným sněmem v Olomouci 1994 změněn na Junák - svaz skautů a skautek České republiky. Roku 1996 jsme byli na 34. světové konferenci WOSM v Norsku přijati opět (potřetí) za plnoprávné členy světové skautské organizace.