Bílá Hora
Historie Bílé Hory se začíná psát v květnu 1945, kdy bratr František Jandus - starý žižkovský skaut - po dohodě s ostatními členy 29. klubu oldskautů, který byl pokračováním původního dívčího a chlapeckého 29. oddílu na Žižkově, převedl tento klub ze Žižkova na Bílou Horu, a tak se zde objevil vůbec první skautský oddíl. A tím se vlastně začíná budovat historie střediska.
V červnu 1945 již byly zastoupeny značně početně oddíly chlapců i děvčat, vlčat i světlušek. Zákonitě chyběli vedoucí, bylo to sice jen 6 let, co byl skauting nacisty zakázán, ale Bílá Hora vlastně začínala.
Po rozhození sítí v nich uvízli vedoucí chlapců bratr Schnirch a Jarda Beránek - staří skauti, Brejcha, u vlčat plukovník Převorovský a Zdeněk Novotný všemi chlapci nesmírně milovaný, u děvčat sestra Dvořáková, u světlušek Karla a Eva Víravských a Vala Ivonenková. To byli první průkopníci skautské výchovy na Bílé Hoře.
Vedle práce s dětmi, schůzek a výletů se věnovali stavbě klubovny - bourali dva vojenské baráky ve Veleslavíně a převáželi je na Bílou Horu. Pozemek mezi sokolským hřištěm a Borovičkami a materiál na stavbu získali z bývalého sanatoria ve Veleslavíně, byly to dva vojenské baráky po Němcích. Velcí chlapci, ale i děvčata, pomáhali při vlastní stavbě klubovny.
V říjnu 1945 byla "bouda", správně "Skautský domov" , dokončena. Každý oddíl měl svoji klubovnu. Brzy se středisko rozrostlo, přibyly nové oddíly, přišli noví vedoucí - Standa Sobotka, Míla Suchardová, Jiřina Teplická, Tonda Pobříslo - Kim Kolčava, Ivo Bičík - Imi, Honza Kolář, Ilona Kinterová, otec Schustr, Prof. Exner. Středisko, tehdy nejsilnější v celé Středočeské oblasti Prahy - západ, vedl jeho zakladatel bratr Jandus, zástupcem pro dívky byla Karla Víravská a pro chlapce prof. Exner.
V roce 1946 byl postaven spodní sál klubovny, žumpa, sociální zařízení, sázela se zeleň kolem klubovny - to bratr Exner se svými kluky, byl profesorem pomologie. Vlčata čistila lesík, kde si připravila poradní skálu.
V roce 1947 postavili chlapci z jedničky u Boroviček hlídkovou věž. Zahájila se výstavba spojovací části mezi oběma klubovnami. Dál pokračovala práce s dětmi v oddílech. Mnozí, kterým nevyhovovala kázeň odpadli, ale ve středisku zůstávaly děti, které byly opravdu správné. Probíhaly tábory všech oddílů, střediskové olympiády pro jednotlivé věkové kategorie. Chlapecké oddíly vytvořily trubačský sbor, ve spolupráci se skauty z Litovle byl založen orchestr JUNTON.
Po únoru 1948 - to již bylo ve středisku hodně odrostlých skautů a skautek - se stali bělohorští skauti trnem v oku tehdejších mocipánů, zejména místních svazáků. Byla založena vlastní skupina Svazu československé mládeže. V ústředí Junáka byl vytvořen Akční výbor, došlo ke zrušení III.sněmu Junáka, řada ústředních, okresních a oblastních činovníků byla zbavena funkcí. Na Bílé Hoře začaly velké výpady proti Junáku ze strany SČM, zejména skupiny v Malém Břevnově a, bohužel, také za spolupráce některých bývalých členů, kteří byli rok předtím vyloučeni ze střediska. Po stálých stížnostech těchto lidí na okresních výborech - i bývalého vůdce 10. oddílu Jiřího Haškovce, kdy nechtěli uznat kolektivní členství střediska ve skupině SČM v Řepích, byla založena v r.1949 vlastní skupina na Bílé Hoře za předsednictví bratra Forala, sestry Karly a bratra Pavla Pecháčka. Ani tu ale nechtěli uznat, ale středisko přesto pokračovalo dál. Při skupině byl vytvořen junácký kroužek a pokračovalo se ve výchovné práci i v budování dalších částí (sál, spojovací část) Skautského domova. Domov měl v hořejší části 5 kluboven, jednopokojový byt správce, sociální zařízení, ve spojovací části byly dvě klubovny, zasedací síň, sociální zařízení a potom sál, stejně velký jako hořejší barák.
V roce 1949 se odbývaly tábory pod politickým dozorem určených členů Svazu československé mládeže, kteří hlídali, aby děti nebyly "oblbovány" skautskou ideologií. Po táborech vyloučil tehdejší Akční výbor Junáka Prahy - západ bratry Františka Janduse, Ivo Bičíka, Schustera a Jíra Čermáka z Junáka. Středisko musela vést oficielně Karla Víravská s prof. Exnerem za vydatné pomoci všech, i když všichni vyloučení pochopitelně pracovali dál. Pokračovalo se dál až do 20. prosince, kdy byl dobudován Skautský domov a uspořádán Velký společenský mikulášský večer pro dospělé a širokou veřejnost. Hrála muzika JUNTON - skauti z Bílé Hory a Litovle, další byli číšníky, moderátory, prostě krásný večer.
A pak 22. prosinec, kdy došlo k přepadení klubovny členy malobřevnovského SČM, za spolupráce okresního velitele Junáka pana Halady ze Stodůlek, kde dodnes žije, dále bývalého člena Kricnera a policejního doprovodu. Zapečetili všechny klubovny, děti i vedoucí vyhnali, odmítli s kýmkoli mluvit, skauti prý již neexistovali. Až po vánocích došla oficiální zpráva o zastavení činnosti s vyloučením dalších členů střediska - Karly Víravské a prof. Exnera.
" 22. prosince 1949 jsme stáli v chodbě Skautského domova za zapečetěnými klubovnami, kde byly připraveny stromečky a dárky k oslavě skautských vánoc, utřeli slzy a dali pokyn "o půlnoční u Mačkovic boudy" a v té noci, kdy jsme prochodili snad celé široké okolí, padlo rozhodnutí - jedeme dál!" ...
Ihned na jaře 1950 vyrážela velká parta z "boudy" na výlety. Po několik let využívali každého víkendu a společně chodili do přírody, navštěvovali divadla a kina. Neporušovali tradici půlnočních mší v bělohorském kostele, po dlouhá léta platilo ". o půlnoci u Mačkovic boudy" - to byla trafika před kostelem. Překulili se do ruzyňského ochotnického divadelního kroužku ruzyňského Sokola a tam hráli. V průběhu těch let se uzavíralo mnoho skautských manželství, narodily se a rostly nové skautské děti, všichni o sobě pořád věděli, ač byli roztroušeni po celé vlasti.
V 50. letech byl inscenován "skautský proces", kdy tehdejší stranické vedení, aby dokázalo zhoubnost skautské výchovy, zatklo a uvěznilo mnoho skautských vedoucích, hlavně čelních představitelů Junáka. Bratr Jandus a Jir Čermák, stejně jako náčelník Rudolf Plajner a mnoho dalších, bylo odsouzeno na 2 až 15 let vězení v těch nejtěžších kriminálech. Někteří, například Karla, byli pod dohledem a neustále předvoláváni a vyšetřováni.